Akademický malíř Josef Boháč Heřmanský

23. 05.1893 se v Horních Heřmanicích v Orlických horách narodil řidícímu učiteli, pocházejícímu ze Žinkov , syn Josef. Josef Boháč maturoval v roce 1911 v Olomouci a v roce 1912 byl přijat na pražskou malířskou Akademii, kde se jeho učiteli stali Josef Loukota a Vlaho Blahovac.

Na studiích jej zastihla I. světová válka, byl odveden a bojoval na východní frontě.
Své válečné zážitky z Haliče, Bessarábie, Ukrajiny a Uher vykreslil na mnohých akvarelech a kresbách.

Po návratu z války se vrátil na Akademii a studoval ve speciálním ateliéru prof. Františka Thieleho (1919-1921). Po absolutoriu obdržel Lerchovo stipendium a ve studiích pokračoval v Itálii.

Vedle malířství studoval Josef Boháč i filosofii, anatomii, psychologii, výtvarnou kritiku i dějiny umění. Po návratu ze studií, v r.1923, odjel s chotí Marií do Callais a Paříže, později do Bruselu.
Paříž maloval v mnoha variantách, zalíbení nalezl v městské periférii, v dlouhých bulvárech, ale i ve Versailles. V Callais, jej jako temperamentního malíře, okouzlilo moře.

Po návratu z cest se stal středoškolským profesorem kreslení a současně stále tvořil a uspořádal několik souborných výstav, např.:

• výstavu prací figurálních a kvetoucích stromů z roztockých alejí, Šárky a Hvězdy (1922),
• výstavu obrazů z Paříže (1924),
• výstavu prací figurálních a krajinářských (1928),
• výstavu všech prací mistrových, člena výtvarného spolku „Purkyně“ (1939).

Za německé okupace a v prvních letech po osvobození vystavoval malíř na spolkových výstavách.

Od svého mládí jezdil se svým otcem do Žinkov, kde pravidelně trávil prázdniny.
Od roku 1923, kdy se jeho otec trvale přestěhoval zpět do Žinkov, byl zde ještě častějším hostem s celou svou rodinou. Ztvárnil řadu zákoutí, zátiší , portrétů a figur ze Žinkovska, ať už šlo o kresby, kvaše, akvarely či olejomalby (poustevna na Potenštejně, 1927).

Po těžké, dlouhotrvající nemoci, akademický malíř Josef Boháč, na podzim roku 1956 zemřel.