Historie

První lidé tu prošli krajinou asi před 4tis. léty. Poté si místo na kopci dnes zvaném Obrovo hradiště vybrali Slované, aby jej osídlili. Ještě dnes můžeme v této lokalitě i v okolí najít úlomky jejich práce i života.
Osada Žinkov byla malá, nejprve snad jen o pěti, šesti chatách a dvorcem. Poprvé je pak původní ves Žinkovy v písemných pramenech připomínána kolem roku 1176, kdy zde vládl Oldřich ze Žinkov, předek pánů z Potštejna, vládnoucích na Potštejně až do 15. století. Za nich byl v letech 1252 – 1259 za vsí postaven hrad Potštejn. Zříceniny hradu můžeme najít ještě dnes, i když na počátku 16. století byl Potštejn popisován již jen jako pouhý les.

Ve 2. pol. 13. stol., kdy došlo ke spojení žinkovského zboží s hradem Potštejnem, byly Žinkovy povýšeny a získaly práva trhového městečka. Počátkem 16. století dochází k hospodářskému rozvoji panství díky rozkvětu panského velkostatku. Zvyšují se výnosy z podniků pivovarských, rybničních, z chování dobytka a pěstování a prodeje obilnin. Rozšiřování rybničních ploch bylo jednou z priorit tehdejších vlastníků panství a tak byl upraven i rybník Labuť do své dnešní rozlohy 62 ha. Bažiny byly vysušeny a stavba široké hráze prý stála 100 kop grošů.
Tak jako mnoho jiných míst i Žinkovy potkaly špatné časy, a to roku 1684, kdy část Žinkov zcela vyhořela i s kostelem sv. Václava. Velký oheň zachvátil obec také roku 1743, kdy plamenům padla za oběť celá polovina městečka, a poslední velký požár roku 1902 připravil o střechu nad hlavou 12 rodin. Po ničivém požáru v roce 1684 vznikly nové Žinkovy, s domky opatřenými zděnými vjezdy, opraveným kostelem a vysázenými okrasnými stromy. Obec postupně ozvláštnily dvě stavby: v roce 1783 dal František Josef hrabě z Wrtby obnovit bývalou „starou panskou lázeň“, která sloužila k obnově sil úředníků panství. V roce 1803 byl pak postaven vinopal, kde pro poddané pálili kořalku.

Samozřejmě zde byl i pivovar, jehož historie začíná v druhé polovině 16. století. Klenovci v té době vařili bílé pšeničné pivo a panský velkostatek měl k němu předkupní právo. Tak vznikla budova „panský dům“ , opatřena šenkem s povinným čepováním piva a pálenky. Dům se stal zájezdním hostincem až do počátku 19. století a dnes na jeho místě stojí hotel Zlatý jelen.

Požárů byl uchráněn žinkovský zámek, jehož historie začíná roku 1559, kdy si jeden z pánů z Klenové, zvaný Šebestián, postavil v Žinkovech dům. Tvrz stála v rovině a obklopoval ji vodní příkop zásobovaný ze žinkovského rybníka, v němž bývaly nasazeny ryby. Tvrz s předhradím spojoval padací most. Mezi roky 1624-42 byl v místech tvrze vystaven nový zámek, který byl postupně dostavěn do trojkřídlé barokní budovy upravované v klasicismu.

Rozlehlý zámecký areál je malebně položen na břehu rybníka a největšími změnami prošel po r. 1897, kdy koupil Žinkovy architekt rytíř Karel Wesselý, jenž dal již adaptovaný zámek přestavět v romantické pseudoslohové sídlo v duchu české renesance. Příkop starého feudálního sídla byl zasypán a za zámkem vznikl rozsáhlý park. K posledním vlastníkům žinkovského velkostatku patřil Jeroným hrabě z Colloredo – Mansfelda, od něhož zboží koupil v r. 1916 průmyslník Karel Škoda.

Poté zámek přešel do vlastnictví tehdejšího ROH a byl hojně využíván pro rekreaci pracujících. Bohužel se tato, pro žinkovský zámek nejslavnější doba, neblaze podepsala na vnitřním zařízení zámku. Od r. 1999 je zámek opět v soukromých rukou a doufejme, že mu navrátí jeho zašlou slávu.

Mezi další kulturní památky provázející Žinkovské po staletí patří i původně gotický kostel Sv. Václava který stojí v centru návsi.

Jako farní byl připomínán již k r. 1352. R 1734 vyhořel a o rok později byla postavena nákladem Marie Terezie, hraběnky z Vrtby, rozené ze Steinau, zcela nová barokní svatyně. Architektonický návrh je přisuzován staviteli F.J. Préemu. Unikátní bohatou sochařskou výzdobu stavby a kostelního areálu vytvořil proslulý L. Widmann.

Nelze opomenout ani další stavbu spojenou se slavnou osobností a to budovu ve které se dnes nachází Domov klidného stáří. Svého času nesla jméno „Dům odpočinku Hany Benešové“, který byl za velké slávy a účasti tehdejších členů vlády otevřen na svatováclavskou pouť r. 1947.