Středověk

Z historie středověku a období následujícího

Od vydání berní ruly v roce 1650 postupně státní moc více a více organizovala a kontrolovala život občanů habsburského soustátí. V roce 1777 byl provedeno očíslování domů. Do roku 1743 je o poddaných Žinkovska velmi málo písemných zpráv. Poprvé se stav poddaných statku žinkovského dochoval z roku 1744. Roku 1680, za panování Leopolda I. (1657-1705), byla omezena robota na tři dny v týdnu. Další změkčení nastalo v letech 1717 a 1738. V roce 1775, za Marie Terezie, byl vydán další patent o robotách. Robotu upravoval do sedmi tříd, podle daňových skupin. Na zimu byla stanovena robota na osm hodin denně, v létě na dvanáct se dvěma hodinovými přestávkami. Dne 31. května 1781 bylo Josefem II. zrušeno nevolnictví. Teprve nyní se poddaný směl volně stěhovat a svobodně vdávat a ženit, učit se řemeslu a studovat. Soudně však nadále podléhal „své“ vrchnosti. 19. prosince 1846 bylo povoleno dekretem Dvorské kanceláře ve Vídni dobrovolné vyvazování z robot úmluvou mezi poddaným a vrchností. V praxi to znamenalo vykoupit se. V ojedinělých případech tomu tak bylo i před vydáním tohoto dekretu. Např. sedlák Baumruk ze Žinkov, z č.p.31 si vykoupil statek o 33 jitrech a 921 čtverečním sáhu v roce 1822 za 1375 zlatých a 37,5 krejcaru.

Z těchto dob se dochovaly kontrakty a kvitance, kterými se ujednávali vzájemné vztahy mezi poddaným a vrchností. Legenda nepomucká žila intenzivně i na Žinkovsku. Mající účinek i jako protiklad a k zapomenutí příkladu Jana jiného (z Husi), příběh Jana z Pomuku, mučedníka, byl u širokého publika velmi oblíben. Na den 16. května byla určena pouť do Nepomuka. Tam směřovala četná procesí i z dalekých a katolicky ortodoxních Bavor. Nepomucké svatojanské slavnosti, prý předčily svou okázalostí tytéž slavnosti v Praze. Není snad obce, aby v ní někdy nestávala socha tohoto světce.

Vedle úvahy, že snad v desátém století náleželo Žinkovsko do držav Slavníkovců, je nesporné, že prvním opevněným hradištěm v regionu, o němž jsou dochovány zprávy, byla Stará Plzeň. Hrad, či spíše tvrz, která stávala na vrchu Hůrka (u Starého Plzence) je zaznamenána v roce 976, za Boleslava II. Pod tvrzí, při Úslavě, bylo českými válečníky poraženo vojsko císaře Otty II. V roce 1160 byl správcem hradu Plzeň Drslav, družiník Přemyslovců. Jeho rod byl držitelem vodní tvrze Žinkova, jak je doloženo od roku 1176, kdy tvrz vlastnil Drslavic Oldřich. Při průchodné kupecké stezce tehdejším Žinkovem lze předpokládat dvě protilehlá sídliště. První, osadu-dvorec při Úslavě, druhé,v podobě vodní tvrze, umístěné pod původním hradištním ostrohem, které dnes nese název Obrovo hradiště. Tento dvojí Žinkov je v dokladech písemných zaznamenáván nejprve jako „Žinkov“, např. v pojmu „pán na Žinkově“ či „dům v Žinkově“, později, v 15. století, již ve formě obojí, tj. např. v pojmu „pán seděním na Žinkovech“. Tehdejší Žinkovy byly tzv. služebnou osadou feudála, se stálou posádkou na vodní tvrzi.

Obyvatelstvo osady bydlelo v jednoduchých obydlích. Jejich chaty byly čtyřhranné, pravoúhlé polozemnice se zahloubeným obytným prostorem, který kryla sedlová střecha, někdy dosedající na terén. Shromaždištěm rodiny bylo ohniště umístěné do rohu obydlí. Kouř vycházel hlínou vymazaným otvorem ve střeše. Postupně se vyskytovaly kamenné podezdívky, vázané hlínou. Základním stavebním materiálem bylo dřevo. Obyvatelé byly převážně zemědělci, pěstující, jak vypovídají zbytky nalezených plodin, pšenici, žito, dvouřadý ječmen, proso, oves či merlík bílý. Z luštěnin pak hrách a vikev. Seli len, konopí a semenec. Z ovocných plodin se pěstovaly švestky a ořechy. Obilí se ukládalo do obilnic pod zemí (objev obilnice v roce 1912 u Králů v Žinkovech na východní straně dnešního náměstí). Ze zemědělského nářadí se zachovaly části žernovů. Stopy po řemeslné výrobě, s výjimkou kovářství, nelze dosud doložit. Z domácích zvířat lze doložit přítomnost koz, ovcí, krav a býků, koní, hus, vepřů, slepic a také psů (nález na Obrově hradišti 1967, určeno v NM v Praze u Dr.Beneše). Život tehdejší civilizace by byl nemyslitelný bez kupeckých cest a tyto cesty musely být spolehlivě chráněny. Nálezy mincí z doby římského císařství osvědčují existenci těchto cest, jejichž trasy se od těch dob víceméně neměnily.

V roce 1910 byly v základech dnešního hotelu v Žinkovech nalezeny mladohradištní střípky s vlnovkou, spolu s ohořelými dřevy a mazanicí. V roce 1966 při přestavbě této budovy byly rovněž nalezeny mladohradištní střípky, silné trámy a jakési „silné díže“. Převážná část však byla necitlivě vyvezena na skládku i přes prosby a upozornění sběratelů. Na místě hotelu byl v roce 1559 obnoven „panský dům“, který byl nástupcem původního tržního dvora, původně dřevěného.

Kupecká stezka mohla být 1.řádu - dnešními pojmy: pro zahraniční obchod - či 2. řádu - pro vnitřní obchod. Obyvatelé osad měli za povinnost udržovat stezky v řádném stavu - Zpevňovaná stezka v dolním Zahatí, západně od Žinkov byla objevena panem Adolfem Šléglem v roce 1912. Nalezené části "hatí"-dřev spolu s mladohradištní keramikou odevzdal badatel na zámek Zbiroh. Ostraha kupeckých cest byla naprostou nezbytností. Stezky procházející hustými lesy, zpevňované pouze u osad, neskýtaly vždy potřebné bezpečí. K zajištění bezpečnosti byla stavěna tzv. strážiště. Tato byla trvale neobývaná. Znamení kouřem a ohněm signalizovala nebezpečí. Doložitelně  - za Břetislava I.- se strážiště na Žinkovsku nacházela, kruhem od jihu : na Obrově hradišti, na Hrádku u Klikařova, na Struhadelském vrchu, na Stráži, na Rampichu, na Babyloně a na Zelené Hoře. Všechna tato místa měla vojensko - strategický význam.