Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Kokořov (Kokorzom, Kokorzow, Kokořovy)


  Dle pověsti založil Kokořov příslušník rodu Drslaviců sezením na Potenštejně. Nejstarší osídlení kokořovské doliny je doloženo mladohradištními střípky (cca 950-1200 n.l.). V roce 1922 byly na parcele č.142/2, pana Josefa Turečka č.p.3, nalezeny základy silného zdiva spojeného maltou. Kolem tohoto místa se nachází naleziště zlomků keramiky z doby mladohradištní. Na témže místě, severněji, byly nalezeny v roce 1971 střípky z 11.-12. století, dobře vypálené, zdobené obvodovou rýhou, v témže místě byl nalezen přeslen. Kokořov náležel k drslavické državě. V listinách se připomínají k roku 1160 za panství Oldřicha Drslavice, který se psával „ze Žinkova.“ V roce 1225 je v listinách Přemysla Otakara I. Kokořov-dvorec zaznamenán jako sídlo „Podivovo“, člena rodu Kokořovců. 
  Jak se osada dostala do rukou Kokořovců a jak se vrátila do držení Drslaviců, není známo. Kokořov pak zcela sdílel osud panství žinkovského se všemi přechody vlastnictví. Kokořovci jsou již zmiňování jen v sousedním Prádle. Po třicetileté válce bylo dle farní matriky v Kokořově jen sedm usedlíků. Berní rula z roku 1654 už zaznamenává 11 sedláků, 2 chalupníky a 3 zahradníky. Obec Kokořov měla vlastní pečeť (kovové razítko) s nápisem - Peczeť obcie Kokorzowa a se znakem radlice. Tato pečeť byla na obecním úřadě užívaná ještě v roce 1870. Nová pak měla ve svém středu namísto radlice českého lva. Ještě v roce 1950 prý bylo v obci rychtářské právo (jakési zdobené „žezlo“). V roce 1890 měl Kokořov 295 obyvatel v 41 chalupě. O deset let později ve stejném počtu chalup žili 324 obyvatelé.

  Kapličku zdobící obec dal postavit starosta Josef Cízl. Ten o první mši svaté zaznamenal : „… roku 1873 byla první mše svatá sloužena, kterouž sloužil pan farář Petr Bernardin ze Žinkov. Při kterýchžto službách božích byli i knížata a hrabata z Křimic a Žinkov, lidu pár tisíc. Z toho měl každý občan kokořovský velikou radost, … To je radost a památka k nevypsání. Buď Bohu chvála. Vždy neopomeňte , mladší sousedi, ten stan boží mít v uctivosti, opravdu opravte každým rokem, dejte sloužit mši svatou a vzpomeňte na sousedy a sousedky, kteří snad již nežili, na ně s modlitbou. A Bůh Vás neopustí …„