Navigace

Obsah

Akademická malířka Miloslava Vrbová-Štefková

  Narodila v rodině žinkovského učitele Vojtěcha Pomahače jako nejmladší a poslední dítě roku 1909, v Žinkovech, v č.p. 94. Po obecné škole absolvovala reálné gymnázium v Plzni a v letech 1932 – 1938 vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru Maxe Švabinského. V letech 1937 a 1938 studovala souběžně v Paříži na Akademii Beaux de Arts a u prof. Františka Kupky. Po absolvování studií poprvé vystavovala v Brně v roce 1940, spolu se sochařem Jindřichem Wielgusem, v pavilonu Aleš.

  V roce 1942 přesídlila do Prahy, aby se zde ve výstavní síni Melantrich představila téhož roku na své souborné výstavě, na téma „Paříž“. Po osvobození ČSR spojenci se začala specializovat převážně na olejomalbu a tématicky na náměty z baletů Národního divadla v Praze. Jako členka spolku Aleš vystavovala v galerii Platýz v roce 1951 na téma „Labutí jezero“. Na shodné téma pak vystavovala v Karlových Varech (1952, 1953), Praze (1956, 1958, 1961), Mariánských Lázních (1959), Františkových Lázních (1958), Chvaleticích (1958), Chebu (1958), Plzni (1959) a Domažlicích (1962).

  V roce 1964 se konala její první souborná výstava v zahraniči, ve Vídni. V témže roce vystavovala v Luzernu a Curychu. V tomto roce také odešla do exilu a od té doby žila převážně ve Spolkové republice Německo.

  V letech 1965-1968 vystavovala v Salzburku (1965, Dům umění), v Mnichově (1966), Kodani (1966), opět v Lucernu a Curychu (1967), v Bernu (1967), Stuttgartu (1968). V Oberstdorfu otevřela v roce 1969 svoji stálou expozici. V témže roce vystavovala v Barceloně a v kanadském Montrealu. Bylo jí poctou, že v 70. letech byla vyzvána, aby portrétovala členy rodiny prezidenta USA, Ronalda Reagana, jak také realizovala. Osobní poděkování prezidenta z Bílého domu je toho vzácným dokladem.
  V osmdesátých letech umělkyně vystavovala pravidelně jednou ročně ve Freudenstadtu, kde v roce 1991 zemřela, krátce po setkání se svými nejbližšími z Čech, kam se tolik toužila po celou dobu exilu vrátit.
Cyklus monumentálních pláten-olejomaleb „Labutí jezero“ dnes zdobí pracovnu šéfa baletu Národního divadla v Praze.

  Její dar, olejomalba-parafráze na téma ukřižování Krista, zdobí kůr žinkovského kostela. Obecní úřad v rodných Žinkovech disponuje její olejomalbou „Žinkovy od Korun“.